Jak dlouho se roj včel poflakuje?

Jaké okolnosti, jaké důvody způsobují rojení – problematický jev v životě každého včelstva?

Známé jsou tři, jsou nepřirozeným jevem jak pro včelaře, tak pro včely samotné. Jsou to: ♦ shlukování vytvořené v maloobjemových standardních úlech. Důsledkem je nucené shlukování masy včel mimo domov, pod letovou deskou a dokonce i pod dnem úlu; ♦ dusno v hnízdě a v celém obydlí, které vede k rychlému „kažení“ vzduchu ve včelím hnízdě a v celém objemu úlu, a to zase způsobuje snahu včel opustit obydlí; ♦ nesprávné „větrání“, nebo spíše nedostatek přirozeného, ​​jako v dutině, nahrazení „odpadního“ vzduchu čistým vzduchem nasyceným kyslíkem, což často vede k úhynu včelstva zapařením.

Ale to není všechno. Takto si vysvětluji výskyt „rojové nálady“ ve včelím společenství – v rodině. Brzy na jaře nebo o něco později, v závislosti na síle včelstva vycházejícího ze zimy, „probouzejícího se“, se včely rozhlížejí a vidí veškerou marnost svého budoucího osudu: stísněný domov způsobuje nejen hladovění kyslíkem a touhu po útěk někam, ale také nedostatek volných buněk pro kladení vajíček a odchov nových generací včel, jakož i skladování nouzových zásob krmiva, a to i pro případ špatného, ​​neletového počasí, tuto touhu podporují. Ale aby si včely vytvořily zásoby medu, potřebují mít volné buňky nejen pro vajíčka snesená královnou, ale i pro zpracování nektaru na med a plástů by mělo být třikrát víc než jen na skládání.

Závěr je tento: ve skutečnosti se rojová nálada ve včelstvu objevuje od prvních minut probuzení včel po zimním spánku a ne mnohem později – prý s projevem rojového pudu. Rojení je způsobeno nutností uvolnit část obydlí od přebytečných včel v něm pro umístění včelích dělnic, protože v hnízdě je mnoho vytištěného plodu.

Rojení je obranná reakce rodiny a projevuje se v pudu sebezáchovy, nikoli v notoricky známém rozmnožování v přírodě.

Dá se předpokládat, že definice: rojení – „toto je přirozené rozmnožování včel“ – se objevila velmi dávno, před zrodem včelařské vědy v 19. století, v předúlovém období. Mnohem později, ve druhé polovině 20. století, se objevila definice: rojení je „fyziologická potřeba včel pro reprodukci“. Má nádech „vědeckého“ nádechu. Ani jedno ani druhé však není pravda.

Lze rojení považovat za „reprodukční pud“? Je to opravdu důležitý úkol v životě včel? A to i přesto, že existuje mnoho technik a technologií pro boj s tímto nepříjemným jevem ve včelařství i v životě včel, tato událost je škodlivá jak pro včelaře, tak pro včely samotné.

Důležitou okolností při výskytu rojového stavu v rodině je absence domova v okolní přírodě pro nově vzniklé včelstvo, které mu včely skautky hlásí. A to znamená, že roj opouštějící rodinu jde „nikam“, konkrétně k jejímu zničení.

Hluk, který vydávají rojící se včely opouštějící „starý domov“, nelze nazvat „hymnou“ zrození nové rodiny. Jsou to nářky a výkřiky odsouzených včel, které se loučí se životem a neradují se z narození nové rodiny.

Popis rojení včelstva červenými včelami v literatuře o včelařství je nesprávný, protože neodpovídá pravdě: včely roje svým chováním přitahují pozornost sester, nyní z jejich bývalé rodiny a ze sousedních úlů, sousedních rodin. Často se k těm odsouzeným přidávají další rojové včely, které si uvědomují, že jim hrozí podobný osud a zvýšená masa roje je šancí na přežití v boji o existenci, ovšem z pozice vyvrhelů. Tak se rodí tzv. skládkové roje, které jsou schopny svou gigantickou hmotou pokrýt „půlku nebe“.

Včely v rodinách se snaží bránit rojení – je to jejich obranná reakce při zajištění zachování rodové linie, která je pro ně mnohem důležitější než zachování včelí rodiny obecně.

Život roje probíhal a pokračuje po mnoho milionů let ve znamení neustálého boje o přežití, včetně boje mezi vlastním druhem, tedy vnitrodruhového boje.

Nabízí se přirozená logická otázka: proč každá jednotlivá rodina „rodí“ konkurenty? Včely nepotřebují rojení, navíc je pro ně škodlivé a smrtelné!

Obecný závěr je tedy tento: včely se ve skutečnosti snaží vyhnout rojení, protože brání na jaře naplnění hlavního požadavku instinktu přežití – rychlého nárůstu početní hmotnosti včel, garanta ochrany, Opakuji, z rodové linie. Tento instinkt se objevil v genetické paměti včel – když „stromy byly velké“! Když jejich výška byla alespoň 100–120 m a průměr kmene byl až 15 lidských obvodů. Jaké byly dutiny v kmenech těch stromů?

Závěrem můžeme zopakovat jasnou pravdu, vyslovit pevné přesvědčení, že všechny potíže v životě včely medonosné a ve včelařství pocházejí ze špatného včelího domova – úlu.